Poprvé v Českém Švýcarsku | Smutný les po požáru a moje marná kondička

Minulý víkend jsme s přítelem jeli na výlet do národního parku České Švýcarsko, kde jsme nikdy předtím nebyli. Když jsem výlet plánovala, pochopitelně jsem sjela půlku fotek Českého Švýcarska na Instagramu, aby mi došlo, že zrovna tady se nachází spousta míst, které mě už v minulosti zaujaly. 

Naivně jsem si myslela, že většinu těchto míst stihneme navštívit. Jenže jsme plánovali dát všechno pěšky, což je, jak jsem zjistila, bez fyzické kondičky poměrně náročné. No tak příště!

Pravčická brána

Nejdříve jsme se šli mrknout na Pravčickou bránu, o které už slyšel nejspíš každý. Bylo tam ale poměrně dost lidí, převážně Němci a další turisti z ciziny, takže nás to až tolik neoslovilo. Cesta k Pravčické bráně trvala něco přes 30 minut, ale na konci už bylo hodně strmých schodů, takže jsem měla co dělat, abych to vylezla. Bylo tam ale plno důchodců, kteří to zvládli, takže bych se nejspíš měla za svou kondičku stydět.

Po cestě k Pravčické bráně se nám naskytlo mnoho pohledů na smutné zbytky stromů, které tu po loňském požáru lesa zůstaly ležet. Jak jsem kráčela, tak jsem se snažila pochopit, jak může být někdo tak hloupý, aby zničil něco tak krásného, ale na nic jsem nepřišla. Týpkovi bych ale nadělila rozhodně víc než 15 let ve vězení, které ve finále beztak ani nedostane.

Edmundova soutěska 

Naše další cesta vedla na Edmundovu soutěsku. Po této trase nás čekala naopak spousta schodů dolů, což bylo mnohem příjemnější. Jakmile jsme na soutěsku dorazili, tak nás pohltil naprostý klid. Bylo tam minimum lidí a procházka kolem vody byla prostě úžasná. Cesta trvala asi 10 minut tam a 10 minut zpátky, což je docela škoda, jelikož tak krásné místo jsem už dlouho neviděla. Na konci byla ještě možnost jít na lodičky, které vedly přes Divokou soutěsku, ale měli jsme s sebou psa, takže jsme tam nešli.

Po soutěsce nás čekal další těžký úkol - vyškrábat se zase nahoru a jít zhruba 2 hodiny po trase, která nás zavedla zpět do Hřenska k autu. Tahle cesta vedla přes les, louku a pak zase přes les. Parádně jsme si vyčistili hlavu, i když jsem si asi 10x říkala, jak bych se raději válela někde u bazénu s knížkou - jop, jsem lenoch.

Shrnutí: Mám začít běhat?

Nakonec jsme ušli něco málo přes 20 kilometrů, což nejspíš není až tak špatný výkon. Když jsem zvládla tuhle trasu a sedla si do auta, vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem se snažila běhat. Po doběhnutí mého úchvatného 1 km mi bylo asi tak týden blbě - ale ve finále jsem se cítila skvěle. A tak jsem si po téhle procházce řekla, že bych to mohla zase zkusit. Tak co, mám začít běhat?