Nejraději bych někam vycestovala každé čtyři měsíce, ale tentokrát už jsem cítila, že musím jet pryč, jinak se zblázním. Doslova. A tak jsme jeli.
Jediné, co jsem opravdu chtěla, bylo teplo.
A taky změnu prostředí.
Prostě vypadnout z Česka.
V Egyptě jsem byla poprvé. V létě je tam moc horko a přes zbytek roku by mi to s nikým časově nevycházelo. Ale teď je vlastně stejně všechno jinak.
Čeho jsme si všimli už na samotném začátku je to, že jsme si vybrali opravdu nejkrásnější resort s voňavou zahradou plnou květin a různých ptáčků. Nejvíc se mi líbilo to, že se člověk po resortu dost nachodil, takže jsme nebyli vyvalení jako vorvani, ale poctivě jsme naťapali přes 20 tisíc kroků denně. Náš výhled z pokoje byl krásný. Každé ráno jsme koukali na moře.
Hotelová pláž měla něco kolem 1 km a byla téměř bez lidí. A to bylo skvělé. Hodně tam foukalo. Občas opravdu dost. Ale jakmile nefoukalo, sluníčko zase hodně pálilo. Počasí bylo příjemné, i když mně by asi ani nevadilo, kdyby bylo ještě tepleji. Měli jsme celý týden 28 stupňů.
Hned na začátku týdne jsme si vybrali výlet, který byl na celé odpoledne. V hlavní roli byly čtyřkolky, ale poté jsme ještě jezdili na buginách a pak v jeepech jeli pouští víc jak půl hodiny do samotného ničeho - do malé vesničky uprostřed pouště, kde jsme se mohli projet na velbloudech, podívat se jak někteří lidé žijí a kochat se nádhernými výhledy na poušť.
Náš hlavní cíl dovolené byl 100% odpočinek, jídlo a opalování. Egypt se nám tak zalíbil, že jsme se rozhodli, že až přijedeme příště, pořádně ho prozkoumáme i spolu s hlavním městem. Jsem milovnice filmu Mumie a od té doby, co jsem ho viděla poprvé, chci Egypt prozkoumat!
Při balení knížek na cestu jsem si slíbila, že si s sebou nebudu brát žádné seberozvojové knihy, ačkoli jich na mě doma z knihovny natěšeně kouká asi tak milion. Chtěla jsem mít čistě relaxační týden, kdy moje hlava nebude muset přemýšlet a 100% si odpočine. A to se povedlo.
Co se týče covidu, za ten týden jsme skoro zapomněli, že vůbec existuje. Roušky jsme v resortu nosit nemuseli, nosil je pouze personál. Roušky musíte nosit v autobusech či taxi a kontroluje to tamní policie.
Testy na covid jsme absolvovali den před odletem z Česka, pak v Egyptě den před odletem do Česka a následně v ČR je povinná karanténa. Ta trvá buď 5-14 dnů + poté si uděláte opět PCR test, nebo jsem četla o 14 denní karanténě bez nutnosti se testovat. Ale upřímně se v tom už sama nevyznám.
Testy v Egyptě mi nebyly zrovna dvakrát příjemné, protože jsme jeli autobusem na místo, kde se lidé - většinou turisti testovali hromadně. A když říkám hromadně, tak to tak myslím. V jakési “čekárně” čekalo plno lidí (samozřejmě bez odstupů) a v samotné testovací místnosti se údajně testovali 4 lidé najednou, ale přišlo mi, že jich tam bylo ještě víc. Naštěstí bylo vše rychlé, my vždy negativní a jeli jsme zpátky na hotel.
Jídlo bylo celkem v pohodě. Moje nejoblíbenější část dne byla rozhodně ta snídaňová. Falafel, fazole, kuřecí párky a k tomu místní pečivo. Po snídani jsme si mohli dát croissanty s marmeládou, donuty nebo dortíky. Mňam!
Obědy a večeře za mě byly trochu slabší, protože se často podávalo hovězí maso, které já nejím. Jediné maso, které jednou za čas snesu, je kuřecí. Některé dny tam kuřecí nebylo vůbec, a tak jsem si dávala rybu. Za to když bylo, tak bylo skvělé. Kořeněné se zeleninou ala kebab nebo grilované. To mi neskutečně chutnalo. Byl tam velký výběr zeleniny a salátů, které jsem si skoro nedávala, jelikož zeleninu zrovna dvakrát nemusím.
Dovolená v Egyptě pro mě nebyla pouhým odpočinkem, ale hlavně snahou se v jiném prostředí naladit na jinou vlnu, kterou si s sebou zase odvezu zpátky do Česka. Mezi to patří třeba pravidelný spánkový režim, být vděčná za svou denní rutinu a že mám možnost na sobě pracovat (na dovolené mi vždy právě můj režim, práce či škola začne po pár dnech chybět) Jednoduše jsem byla odhodlaná být zase vděčná za obyčejné věci ve svém životě, které mi ve vlně stereotypu začínaly připadat otravné. Dává to smysl?
Ejmina
